Barevné variace

V jednom z prvních příspěvků na tomto webu jsem vás seznámila s tím, kde se vlastně vzali barevní bostonci, a že skutečně jsou čistokrevní. Dnes bych na tento článek chtěla navázat a představit vám, s jakými barvami se můžete u bostonků setkat.

Standardní barvy

Asi se nemusím moc dlouho rozepisovat o tom, že aktuální standard připouští pouze tři možné barevné varianty.

Černobílý

Klasický vzhled bostonského teriéra, oficiálně uznaný standardem. Připomíná smoking a je zodpovědný za to, že se bostonkům přezdívá "americký gentleman". Psi mají černou srst s bílými znaky, bílý čenich (nos černý), bílý pruh mezi očima a bílé předhrudí.

Meggie Jir Ši Box

Žíhaný s bílými znaky

Žíhání není definováno jako barva, ale vzor. Může se vyskytovat v černé, lila, modré i hnědé barvě a to v různé hustotě žíhání. Rozmístění bílých znaků je stejné jako u ČB bostonků. Dle standardu jsou oficiálně uznávaní jen černí psi z žíháním.

Amelia Happy Boston Garden

Tulení s bílými znaky

Poslední standardem uznanou barvou je tzv. tulení. Tato barva vypadá na první pohled jako černá, ale na jasném slunci, či světle se ukazuje jako červená.

Anjyr's Gleti

Nestadardní barvy

Aneb barvy, které jsou možné, dříve dokonce byly uznané standardem, ale při jeho poslední revizi v roce 1914 z něj byly vyškrtnuty. Zatím se mi nikde nepodařilo dohledat důvod vyřazení. Rozhodně to nebylo kvůli zdravotním komplikacím spojeným s těmito barvami, protože ty se nijak neprokázaly. Zdá se, že jediným důvodem bylo nějaké estetické hledisko (někomu se prostě nelíbily).

Modrý nebo šedý s bílými znaky

Modravý tón srsti je zředěnou černou barvou v důsledku mutace ředicího genu, známého jako chromozom 25 u psů. Barva obvykle s věkem tmavne až k ocelově modré. Oči mají obvykle šedé, mohou být i modré. V dospělosti obvykle ztmavnou na hnědou.

Carmen Bostońska Sfora

Lila s bílými znaky

Podobně jako je modrá barva zředěnou černou barvou, je lila zbarvení zředěnou černo-červenou barvou, označovanou jako tulení. Kromě srsti mají také lila čenich. Barva opět s věkem tmavne. Lila psi mají po narození modré oči, které se po několika týdnech změní na zelené. Obvykle se barva očí v dospělosti opět změní na světle žlutou (jantarovou).

Allina Bul-Bos

Červený s bílými znaky

V červené srsti jsou bílé znaky umístěny stejně jako u ČB bostonků. Odstíny červené mohou postupovat od barvy mědi až po tmavě červenou. Jejich čenich má stejnou barvu jako srst. Oči jantarové (žluté) nebo oříškové, u štěňat mohou být i zelené - později se vybarví.

Bajer's Sisi

Krémový s bílými znaky

Barva se může snadno zaměnit s albínismem. Krémová štěňátka se totiž rodí velmi světlá, často dokonce bílá. Rozdíl bývá nejčastěji patrný na barvě čenichu, krémoví psi jej mají tmavě šedý, speciální stravou lze dosáhnout tmavšího až téměř černého zbarvení čenichu. Oči bývají oříškově hnědé nebo jantarové.

Princess

Hnědý nebo čokoládový s bílými znaky

Jejich srst vypadá tmavší než u červených bostonků. Mají hnědou barvu se znaky, rozmístěnými stejně jako ČB bostonci. Opět čenich má stejnou barvu jako srst. Oči jantarové (žluté) nebo oříškové, u štěňat mohou být i modré nebo zelené - později se vybarví.

Bodie

Plně černý

Celožíhaný

Plně tulení

Jedná se o jednobarevné psy s chybějícími bílými znaky.

Fawn nebo plavý s bílými znaky

Tato barva je u bostonků poměrně vzácná. Existuje mnoho odstínů plavé, od světlé (vypadá jako šampaňské) až po tmavou (vypadá jako světle červená). Jejich výrazným znakem je přítomnost černé v srsti, často mají černou masku.

Dolly

Skvrnitý (bílý se znaky)

Je označení pro psy, které jsou buď celí bílí s barevným okolím očí a čenichu, nebo můžou mít i po těle roztroušené skvrny. 

JuneBug

 

Trikolor (tříbarevní)

Tříbarevní bostonci se vyskytují poměrně vzácně. Navíc toto zbarvení není u nich dědičné, takže pravděpodobnost, že se objeví i v další generaci je mizivá. Třetí barva se obvykle objevuje až v pozdějším věku, kdy dojde k zesvětlení na lících a nohou (tzv. pálení).

Rayna

Nežádoucí barvy

Tyto barvy nikdy nebyly standardem uznávány. Na pohled mohou sice vypadat líbivě a chápu, že někteří po takovém "zvláštním" pejskovi zatouží, ale v těchto případech je barva na úkor zdraví pejska. Pokud se ve vrhu objeví nečekaně, tak je jen dobře, že i takový pejsek najde domov. Zodpovědný chovatel by však na těchto psech další generaci štěňat neodchovával.

Albín

Albínismus není barva srsti, ale nedostatek pigmentu, který se projevuje bílou srstí. Štěňata se mohou rodit lehce zbarvená, což může chovatele zmást. Ale nejpozději ve 3 týdnu se projeví nedostatek pigmentu na čenichu a tlapkách - jsou růžové. Oči mají albíni růžové, průsvitné nebo modrozelené. U albínů se ve větší míře objevuje hluchota.

Merle

Zbarvení merle je někdy také nazývané harlekýn. Tento vzor je mezi chovateli značně kontroverzní. Vyskytuje se jen u několika málo plemen psů. Pro bostonky není přirozený, u čistokrevných psů tento vzor nikdy neexistoval. Gen, který dává tuto barvu srsti je též zodpovědný za poruchy zraku, sluchu a další zdravotní komplikace.

Zdroje informací: Cudla blog

Cypress Farm Kennel

U fotografií je zdroj uveden v popisku
(pokud tomu tak není, nepodařilo se mi dohledat původce)

Jedná se o můj amatérský překlad z Angličtiny.
Kopírování zakázáno!

Zákon 121/2000 Sb. O právu autorském ...

Historie a původ bostonků

Ačkoliv je zřejmé, že rodištěm bostonských teriérů je americký Boston, kořeny plemene musíme hledat v Anglii. Praotcem bostonků byl pes Judge, kříženec anglického buldoka a bílého anglického teriéra, dovezený z Anglie. Známý je též pod jménem Hooperův Judge podle jeho majitele Roberta C. Hoopera. Podobných kříženců bylo v té době v Anglii chováno mnoho, zejména v okolí Birminghamu. Judge byl tmavý žíhaný s bílým pruhem v obličeji. Měl hranatou hlavu, téměř vyrovnaná ústa a vážil asi 32 liber. Vzhledem připomínal spíše buldoka než teriéra.

Pramatkou bostonků byla fenka Gyp (nebo Kate), kterou vlastnil Edward Burnett ze Southboro. Gyp měla podobně hranatou krátkou hlavu jako Judge. Byla bílé barvy, nižší podsadité postavy s krátkým asi jen třetinovým ocasem.

Ze spojení těchto dvou psů v roce 1870 vzešel Well's Eph. Po matce byl nižší postavy, vážil jen 28 liber. Byl tmavě žíhané barvy s bílými znaky.

Well's Eph

Well's Eph byl zkřížen s fenkou Tobin's Kate. Byla to malá 20 librová fenka s krátkým tříčtvrtinovým ocasem, krátkosrstá, zlaté žíhané barvy. Z tohoto spojení se v roce 1877 narodili dva psi, kteří byli dál použiti použiti k vyšlechtění bostonských teriérů. Jedním z nich byl Brandard's Tom - červený žíhaný pes s bílou barvou v obličeji, bílým límcem, náprsenkou a předními tlapami. Byl první, kdo měl krátký stočený ocas a vážil 22 liber. Svým vzhledem se už velmi podobal dnešním bostonům.

Barnard's Tom

Barnard's Tom

V další generaci byl Tom spojen s fenkou známou jako Kelly's Nell. Nell měla tmavou žíhanou barvu s rovnoměrnými znaky. Měla krátkou hranatou hlavu, třetinový ocas a vážila 20 liber. Z tohoto páření vzešel v roce 1885 Mike, známý spíš jako Barnardův Mike, ktrý byl prvním psem se vzhledem bostona. Byl žíhaný s bílými znaky, měl krátký stočený ocas a plné kulaté oči. Vážil 25 liber.

Barnard's Mike

Tomův bratr Atkinson's Toby byl velmi podobného vzezření. Ale měl úplně bílou hlavu jen s malou žíhanou skvrnou kolem pravého oka a žíhaným levým uchem. Toby byl jako desetiměsíční štěně přihlášen na výstavu Kennel Clubu Massatchusetts. Bylo to poprvé, kdy bylo toto plemeno veřejně představeno a i když měl úspěch, později jej překonal jeho bratr Tom, který se stal slavnějším díky svým synům. 

Atkinsonův Toby byl spářen s fenkou Clark's Judy - její popis se nezachoval. Z tohoto spojení pak vzešla fenka Hook's Topsy - ani její popis není znám. Štěňata narozená ze spojení Barandova Mika a Hookovy Topsy patřila mezi první, která byla AKC uznána a registrována jako plemeno bostonský teriér. Byl to Hook's Punch, narozený 8.9.1888 barvy fawn s bílou a Brindle Mike, narozený 4.3.1893 barva žíhaná s bílou.

Hook's Punch

Kliknutím na obrázek si jej otevřete v původní velikosti

Jak je vidět z rodokmenu, bostoni vzešli z příbuzenské plemenitby, přičemž se k dalšímu chovu vybírali typoví jedinci, aby se dosáhlo kýženého vzhledu. Kromě toho byli do plemene přidáváni typově podobní psi malého vzrůstu. Jedním z nich byl Jack Reede, jen 14 liber vážící pes, načervenalý žíhaný s rovnoměrnými bílými znaky a krátkým ocasem. Dále můžeme jmenovat Perryho, původem za Skotska, vážící pouhých 6 liber, namodralý s bílými znaky a krátkým ocasem. A mnoho dalších. Bohužel nejsou záznamy o jejich konkrétním propojení s rodinou bostonků. 

zdroj: The Boston Terrier by Edward Axtell (kap. 1)

kniha z roku 1910 - nyní jako e-book

Jedná se o můj amatérský překlad z Angličtiny.
Kopírování zakázáno!

Zákon 121/2000 Sb. O právu autorském ...

Průkaz původu

Co je průkaz původu? Dokument, prokazující původ psa. Nic víc, nic míň! Dalo by se to přirovnat k našemu rodnému listu. Průkaz původu je doklad o příslušnosti zvířete k tomu konkrétnímu plemeni s informacemi o jeho přímých předcích, obvykle 3-4 generace zpět. V závislosti na organizaci (klubu), který průkaz původu vydává, v něm můžete najít i další informace, např. o bonitaci, úspěších na výstavách, veterinárních osvědčeních a testech... 

Průkaz původu je tedy zárukou, že vaše zvíře pochází z kvalitních a zdravých rodičů (předků), způsobilých k chovu. Ovšem žádný průkaz původu vám nezaručí, že i váš mazlíček bude úspěšný na výstavách, 100% zdravý a bude moci být také zařazen do chovu. Pokud vám nějaký chovatel bude tvrdit opak, tak vědomě lže! I u zvířat s PP může dojít k nějaké genetické mutaci, ale díky cílenému vyřazování těchto zvířat z dalšího chovu, je mnohem menší pravděpodobnost než u zvířat bez PP. 

Průkaz původu MDK

splňuje výše uvedené. Navíc je opatřen jakousi "známkou kvality", která na první pohled říká, o jak kvalitní zvíře se jedná. Rozdělení do kategorií je následující:

Golden Breeding (zlatý chov)
Oba rodiče splňují alespoň 3 body (nebo společně splňují 6 bodů)

• Bonitace klubu (vždy povinná)
• Zdravotní vyšetření u plemene nejžádanější (nejpotřebnější)
• Profil DNA, či doložení paternity
• zkouška z výkonu (cílená na plemeno)

Silver Breeding (stříbrný chov)
Oba rodiče splňují alespoň 2 body (nebo společně splňují 4 body)

• Bonitace klubu (vždy povinná)
• Zdravotní vyšetření u plemene nejžádanější (nejpotřebnější)
• Profil DNA, či doložení paternity

Basic Breeding (základní chov)
Oba rodiče splňují bonitaci klubu

Free Breeding (volný chov)
Pokud mají oba rodiče průkaz původu, mohou jej dostat i jejich potomci. Odpovědnost za kvalitu chovu je v tomto případě zcela v rukou chovatele.

Organizací a klubů, poskytujících chovatelský servis včetně vedení plemenných knih a vystavování průkazů původu je mnoho u nás i ve světě. Každý chovatel si může vybrat, kde mu podmínky lépe vyhovují. Nedá se říct, že by dokumenty jedné byly lepší než dokumenty jiné, ale vzhledem ke "konkurenčnímu" boji v některých z nich se s tímto tvrzením můžete setkat. S tím souvisí i to, že neuznávají průkazy původu vydané jinými organizacemi, odmítají chovatele těchto zvířat přijmout mezi své členy ani jim neumožní účast na jejich výstavách. Naštěstí takových organizací není mnoho.

Standard Bostonského teriéra z roku 1910 (po revizi 2. verze)

Celkový vzhled:

Bostonský teriér by měl vyhlížet jako živý, vysoce inteligentní, hladkosrstý, krátkosrstý, kompaktně stavěný pes střední velikosti s krátkým ocasem. Barva žíhaná s rovnoměrně rozmístěnými bílými znaky. Hlava by měla být úměrná k velikosti psa, výraz ukazuje vysokou inteligenci. Tělo poměrně krátké a dobře rostlé, končetiny silné, úhledně vytočené, ocas krátký. Žádný rys není tak výrazný, aby pes působil proporcionálně nevyváženě. Pes budí dojem odhodlanosti, síly a aktivity, přičemž styl držení těla je spořádaný, lehký a elegantní. Proporcionální kombinace barvy a bílých znaků je zvláště výrazným znakem typického představitele plemene a psi s převahou bílé barvy na těle nebo bez náležitého poměru žíhané a bílé barvy na hlavě by měli tyto nedostatky vyrovnat v jiných oblastech.

Ideální výraz bostonského teriéra vyjadřuje vysoký stupeň inteligence a je také důležitým rysem tohoto plemene.

Při stanovení relativní hodnoty vzhledu vůči ostatním parametrům je třeba věnovat zvláštní pozornost barvě a znakům i jejich rozmístění.

Lebka:

Hranatá, nahoře plochá, bez vrásek, tváře ploché, výrazný stop.

Oči:

Široko od sebe, velké a kulaté, tmavé barvy, ostražité, ale laskavé a inteligentní. Při pohledu zepředu by oči měly přesahovat obočí a jejich vnější koutky by měly být v jedné linii s lícemi.

Morda:

Krátká, hranatá, široká a hluboká. Na délku kratší než na šířku a hloubku v poměru k lebce. Nos černý a široký s dobře vyznačenou linií mezi nozdrami. Čelisti krátké, hranaté s krátkým pravidelným chrupem.  Pysky jsou dostatečně hluboké, ale ne převislé, při zavřené tlamě zcela zakrývají zuby. Tlama by neměla přesahovat přibližně jednu třetinu délky lebky. 

Uši:

Malé, tenké, umístěné co nejblíže rohům lebky. 

Vady na hlavě:

Klenutá nebo nakloněná lebka, zvrásněná středovou linií. Lebka příliš dlouhá na šířku nebo naopak. Příliš měkký stop. Obočí a lebka příliš šikmé. Oči malé nebo propadlé, nebo naopak příliš vystouplé. Světlá barva, příliš mnoho bílé. Tlama klínovitého tvaru nebo bez hloubky. povislé líce nebo propadlá spodní víčka. Úzké nozdry, vyčnívající zuby, slabá dolní čelist. Uši špatně posazené, nebo nepřiměřené.

Krk:

Přiměřeně dlouhý a mírně klenutý, elegantně nesoucí hlavu a harmonicky přecházející v plece. Vady: tzv. ovčí krk, krátký a silný.

Trup:

Hluboký a široký hrudník, kulatá ramena, krátká záď. Žebra hluboká a dobře klenutá, dosahující až za bedra. Bedra krátká a svalnatá, hřbet mírně zaoblený k nasazení ocasu. V bocích mírné tvarované. Tělo by mělo vypadat krátké, ale přitom ne robustní. Vady: Tělo ze strany ploché, úzký hrudník, dlouhá nebo povislá bedra, příliš hluboké propadliny v bocích.

Přední končetiny:

Jsou nasazeny přiměřeně daleko od sebe, v úrovni horní špičky ramen. Kosti rovné a dobře osvalené. Lokty nejsou ani vytočené ani vbočené. Krátké a silné nadprstí.

Zadní končetiny:

Správně nasazené, v kolenou zaúhlené. Rovné a poměrně dlouhé od kolen k hleznu, krátké a rovné od hlezen po tlapy. Hlezna nenápadná, nejsou ani vytočené ani vbočené. Stehna silná a dobře osvalená.

Tlapy:

Malé, kulaté a kompaktní. Nejsou vytočené dovnitř ani ven. Prsty dobře klenuté.

Vady končetin:

Volná ramena nebo lokty. Zadní končetiny příliš rovné v kolenou, příliš výrazná hlezna. Dlouhá nebo slabá nadprstí, Příliš široké rozkročení.

Ocas:

Nízko nasazený, krátký, jemný, zužující se; rovný nebo stočený. Hladký, bez hrubých chlupů. Nesmí být nesen vodorovně. V ideálním případě by neměl přesahovat délku přibližně do poloviny vzdálenosti od nasazení k hleznu. Vady: dlouhý, nebo vesele nesený. Extrémně zkroucený nebo zvlněný. 

Barva:

Žíhaná s bílými znaky. Ideální znaky jsou bílá tlama, bílý pruh přes hlavu, límec, hruď, část nebo celé přední nohy, zadní nohy pod hlezny. Vady: Celobílý, absence bílých znaků, převaha bílé barvy na těle, špatný poměr bílé a žíhané na hlavě a jakékoliv další odchylky zhoršující celkový vzhled.

Srst:

Krátká, hladká, lesklá s jemnou strukturou.

Hmotnost:

Nepřesahuje 27 liber, v tomto členění:
Lehká váha: méně než 17 liber
Střední váha: od 17 ale nepřesahující 22 liber
Těžká váha: od 22 ale nepřesahující 27 liber

Diskvalifikace:

Barva plná černá, černá s pálením, červená a šedá. Kupírovaný ocas a jakékoliv jiné nepřirozené úpravy sloužící k oklamání sudího.

zdroj: The Boston Terrier by Edward Axtell (kap. 2)

kniha z roku 1910 - nyní jako e-book

Jedná se o můj amatérský překlad z Angličtiny.
Kopírování zakázáno!

Zákon 121/2000 Sb. O právu autorském ...

Standard Bostonského teriéra z roku 1891 (první a původní verze)

Celkový vzhled a styl:

Základní vzhled Bostonského teriéra je hladký, krátkosrstý a kompaktně stavěný pes střední velikosti. Hlava by měla naznačovat vysoký stupeň inteligence a měla by být úměrná velikosti psa; tělo poměrně krátké a kompaktní, končetiny silné a jemně vytočené, žádný rys není tak výrazný, aby pes vypadal proporcionálně nevyvážený. Pes budí dojem odhodlání, síly a aktivity. Styl spořádaný, držení těla lehké a elegantní.

Lebka:

Široká a plochá, bez výrazných lící, s čelem bez vrásek.

Stop:

Výrazný, odsazení není příliš hluboké.

Oči:

Široko od sebe, velké a kulaté, ani propadlé, ani příliš nápadné, v barvě tmavé a měkké. Vnější koutek by měl být při pohledu zepředu v jedné linii s lící. 

Morda:

Krátká, hranatá, široká a hluboká, bez vrásek. Nos černý a široký se zřetelnou linií mezi nozdrami. Čelisti široké a hranaté s krátkým pravidelným chrupem. Pysky jsou široké a hluboké, nejsou převislé a při zavřené tlamě zcela zakrývají zuby.

Uši:

Uši malé a tenké, umístěné co nejblíže rohům lebky. 

Krk:

Přiměřeně dlouhý, mírně klenutý, bez chrapotu.

Trup:

Hluboký a široký hrudník, hřbet krátký, bedra silná.

Přední končetiny:

Daleko od sebe, rovné a dostatečně osvalené. Lokty nejsou ani vytočené, ani vbočené.

Zadní končetiny:

Rovné, od kolen k hleznu poměrně dlouhé, od hlezna k nadprstí krátké. Hlezna nepříliš výrazná, nejsou ani vtočená ani vbočená. Stehna dobře osvalená. 

Tlapy:

Malé, téměř kulaté, nejsou vytočené ani dovnitř ani ven. Prsty kompaktní a klenuté.

Ocas:

Nízko nasazený, krátký, jemný a zužující se, hladký bez hrubých chlupů. Nesmí být nesen nad horizontální linií. 

Barva:

Jakákoliv barva, žíhaná, s bílými znaky. Bílá tlama, pruh mezi očima, límec, hruď a tlapy.

Srst:

Krátká, lesklá, ne příliš hrubá, s jemnou strukturou.

Hmotnost:

Lehká váha mezi 12 až 17 liber, střední 17-22 liber a těžká váha 22-28 liber.

Diskvalifikace:

Kupírovaný ocas a jakékoliv jiné nepřirozené úpravy, sloužící k oklamání sudího.

zdroj: The Boston Terrier by Edward Axtell (kap. 2)

kniha z roku 1910 - nyní jako e-book

Jedná se o můj amatérský překlad z Angličtiny.
Kopírování zakázáno!

Zákon 121/2000 Sb. O právu autorském ...

Kde se vzali barevní bostonci

Historie bostoňáčků se píše teprve asi 150 let. Někdy kolem roku 1870 Robert C. Hooper v americkém Bostonu zkřížil svého anglického budloka s bílým anglickým teriérem Jeho záměrem bylo získat nové bojové plemeno pro tehdy oblíbené psí zápasy. Později byla přidána i krev francouzského buldočka. Ovšem jako bojovník nebylo nové plemeno příliš úspěšné. Přesto si získal oblibu a přízeň. V roce 1893 byl jako plemeno oficiálně uznán a přijat v AKC. Postupem let ztratil většinu své bojovnosti a stal se tak milým a přátelským společníkem.

Málokdo z chovatelů dnes přizná, že původně měl bostonský teriér mnohem více barev než uvádí dnešní standard. Původní standard z roku 1891 doslova uvádí: "Barva: jakákoliv barva, žíhaná, s bílými znaky." Jediná barva, která byla u bostonků vždy nepřijatelná je "merle". V roce 1910 byl původní standard zrevidován a některé barvy z něj vyřazeny - včetně černé a černé s pálením. Preferováni byli žíhaní bostonci. Bohužel se ukázalo, že v dalších generacích žíhání postupně ubývá. Štěňátka bývala čím dál tmavší a dokonce nežádoucně černá. Standard tedy musel být znovu zrevidován a upraven. Nový standard AKC pro bostonské teriéry byl vydán 7.10.1914. Vrátil zpět do hry černé bostonky (černé žíhané a černé tzv. tulení) a místo nich vyřadil všechny ostatní barvy. Tento standard je v nezměněné podobě platný dodnes. Přesto se čas od času barevná štěňátka rodila a navzdory AKC i FCI se dodnes občas nějaké narodí. Avšak dlouholetou selekcí těchto jedinců z oficiálního chovu jsou to již jen ojedinělé případy.

Jistě si však dovedete představit, zklamání některých chovatelů při změnách standardů. Najednou se, pouhým škrtnutím pera, z dosud kvalitního zvířete stalo bezcenné. Někteří se s tím nehodlali smířit a založili si vlastní Klub všech barevných bostonských teriérů. Dál se věnovali jejich chovu v souladu s původním standardem z roku 1891 a dbali na dodržování všech dalších chovatelských zásad. Vedou vlastní plemennou knihu a vystavují průkazy původu v jejichž historii, v případě zájmu a vynaložení určitého úsilí, je možné vysledovat původ až před rok 1914, kdy pejsci měli PP vydané AKC a byli uznáni jako způsobilí k chovu.  

Podobné organizace vznikly i v dalších zemních, aby se zaručila čistokrevnost chovu a ochrana zdraví pejsků. Sdružují chovatele barevných bostonků, poskytují jim poradenství, pořádají výstavy, hlídají původ a vystavují i certifikát, který zaručuje, že se skutečně jedná o bostonského teriéra. Nikoliv tedy křížence s kdovíčím, jak často varuje FCI a mnozí chovatelé "standardních" bostonských teriérů. I naše chovné stanice jsou členy takové organizace. Je jí Moravia Dog Club z.s. člen mezinárodní organizace World Kennel Union. 

Cílem těchto organizací není bojovat s FCI o uznání barevných bostonků. Jen se snažíme udržet i barevné varianty plemene. Zatím se neprokázalo, že by barevní bostonci byli nositeli nějaké jiné tělesné vady, zdravotního problému či povahového rysu, které by bylo nežádoucí předávat dalším pokolením. Jedinou jejich "vadou" na kráse je jejich zbarvení. Zda je to skutečně vada, záleží však pouze na vašem osobním vnímání krásy.

Zdroj: All Colour Boston Terier Club

Jedná se o můj amatérský překlad z Angličtiny.
Kopírování zakázáno!

Zákon 121/2000 Sb. O právu autorském ...